Nejste v tom sami

Detranzicí prošlo a prochází mnohem více lidí, než odborníci veřejně přiznávají. Čeští zdravotníci v oboru označují za prvního či druhého tuzemského detranzitéra právě Daniela Blacka, procesem přitom před ním prošly desítky bývalých transsexuálů. Není tedy pravda, že se litováním tranzice jakkoli vymykáte normálu. Studie udávají, že proměny začne po patnácti letech od dokončení litovat asi 20% pacientů - a s přibývajícími lety se procentuální poměr rapidně zvyšuje (zdroj).

Na tuto skutečnost již roky upozorňuje mimo jiné první a nejslavnější anti-trans aktivista z USA Walt Heyer, který s námi od roku 2023 spolupracuje. On sám za posledních čtyřicet let pomohl k detranzici tisícům lidí z různých koutů světa.


Zde naleznete příběhy ostatních detranzitérů, kteří si prošli stejným zjištěním, stejnými emocemi a stejným zklamáním.

Příběh RH: “Moje mužská role je vážně jen maska”

Žena, která si prošla četnými psychiatrickými a psychologickými vyšetřeními, která podstupovala nebezpečnou hormonální terapii a která vyrůstala v chlapeckém oblečení, popsala ve svém svědectví náročnou cestu zpět k vlastní identitě. Co v ní vyvolávalo touhu po životě v roli muže?

KK z Ostravy:

,,Nebezpečí nastává v tom, že žijeme v době, kdy vyhledat si jakékoliv informace není problém,” konstatuje KK. ,,A pokud nějaká taková dívka už s tím traumatem a myšlenkou, že měla být raději klukem, napíše podobnou myšlenku do Googlu, nalezne spoustu informací o transgenderu a transsexualismu, čímž se její myšlenka obvykle ještě umocní. Přichází přesvědčení o tom, že ‘být holka je na hovno, jsem kluk v holčičím těle’, a to už spouští tu řetězovou reakci.”

Sascha Bailey: Sebepoznání a otázky kolem transgender identity

Původní vizí bylo stát se „skutečnou Barbie“, ženou s plnými křivkami a dlouhými blond vlasy. Avšak poté, co začal hlouběji zkoumat své pocity a motivace, došel k uvědomění, že změna identity není tou správnou odpovědí na komplexní emocionální problémy, které ve svém nitru prožíval.